Exkurze do Rakouska - 2.6.2026

Exkurze do Rakouska - 2. 6. 2026

Mám moc ráda hory. Ty opravdu vysoké, majestátní, které člověku připomenou, jak malý ve skutečnosti je. Když tedy přišel nápad uspořádat pro starší děti školní výlet do zahraničí, o cíli jsem dlouho nepřemýšlela. Volba padla na rakouský Krippenstein a jezero Traunsee.

Předpověď počasí nevypadala zrovna slibně. Celé odpoledne před Dnem D na místě silně lilo a jak všichni znalci hor vědí, taková situace většinou vyústí v hustou mlhu. A když jedete hlavně za krásnými výhledy, mlha je to poslední, co byste na svém výletě chtěli. Byli jsme proto upřímně nadšení, když nás po čtyřech hodinách cesty přivítala azurově modrá obloha a sluníčko.

Už cesta nahoru na Krippenstein lanovkou, která se místy dost děsivě houpala, byla pro některé děti adrenalinovým zážitkem. Nahoře se pak před námi otevřelo nádherné panorama – zasněžené vrcholky s majestátní Dachsteinem přímo uprostřed.

Naše první kroky vedly ke známé vyhlídce Pět prstů, která nabízí krásné pohledy na Hallstattské jezero sevřené okolními horami. Cestou děti stihly i pořádnou koulovačku. Poté jsme se ještě prošli po okolí, navštívili další krásné vyhlídky, pozorovali paraglidisty, posílili se svačinami, které dětem nabalily jejich zlaté maminky, a pak už jsme zamířili k dalšímu cíli – Velké ledové jeskyni.

Tam jsme se ocitli v úplně jiném světě. Hned po vstupu nás překvapil citelný pokles teploty a před námi se začaly objevovat  ledové útvary, které příroda vytvářela po tisíce let. Během prohlídky jsme obdivovali třpytivé ledové stěny, zamrzlé vodopády i mohutné ledové sloupy. Celá jeskyně působila téměř magickým dojmem. Některé její části byly navíc doplněny působivým hudebním a světelným doprovodem, který jedinečnou atmosféru ještě umocnil. Děti se zájmem poslouchaly průvodce a mile nás překvapily tím, jak anglickému výkladu rozuměly. To, co bylo příliš složité, doplnila pohotová paní učitelka.

Naše poslední zastávka pak patřila nádhernému jezernímu zámečku Ort ležícímu na jezeře Traunsee. Už samotná cesta po dlouhém dřevěném mostě vedoucím nad hladinou měla své kouzlo. Stavba, obklopená vodou a s kulisou okolních hor v pozadí, vypadala jako vystřižená z pohádky. Chvíli jsme si užívali poklidnou atmosféru tohoto místa, pořídili několik společných fotografií a pokochali se výhledy na jezero i okolní krajinu.

Na závěr se ti největší otužilci v jezeře dokonce i vykoupali. A řekněte sami – kdo to má? Jeden den si užít řádění ve sněhu a zároveň vodní radovánky?

Mgr. Š. Kučerová